14.05.2010

V březnu 2010 byl architekt Milan Špulák v regionálním týdeníku Sedmička Mladé Fronty zvolen osobností města Jindřichova Hradce. Zatím poslední velkou realizací tohoto jindřichohradeckého rodáka je přístavba Knihovnického a informačního centra místní Fakulty managementu Vysoké školy ekonomické. Prosklený pavilon na křižovatce u sv. Trojice otevírá městu budovu, která byla původně postavena jako okresní sídlo někdejší jediné vládnoucí strany.

Foto 1 – Přístavba Fakulty managementu VŠE.

První Špulákův návrh podoby přístavby byla zrcad­lově prosklená budova, ve které by se odrážela okolní architektura – kostel sv. Trojice, hrobka Land­frasovy rodiny a protější domy. Život v budově by ovšem byl i nadále anonymní, proto Špulák časem od této varianty upustil. Současné průhledné prosklení má pomyslně propojit dění uvnitř vysoké školy s životem města. Hradečáci a návštěvníci města tak mohou do školy nahlížet a být alespoň částečně „účastni“ vysokoškolského života. Další zajímavostí, která upoutá kolemjdoucí, jsou na pohled subtilní pilíře, na kterých stojí čtyři nadzemní patra a kolem nichž se proplétají parkující auta zaměstnanců fakulty. Jedno parkoviště je ještě ukryto v podzemním podlaží. Ve třech nadzemních patrech sídlí moderní knihovna přístupná i pro veřejnost a v nejvyšším pat­ře je velký konferenční sál s počítačovou technikou.

Podle prvních ohlasů se přístavba lidem líbí a také sám architekt ji s uspokojením považuje za vydařenou.

Ing. Milan Špulák

se narodil 15. 2. 1959 v Jindřichově Hradci. Dětství prožil ve Lžíně, kde byl jeho otec Bohumil správcem v místním lihovaru. Pracovala tam i jeho matka Zdeňka. Milan je nejmladší ze tří dětí (sourozenci Bohumil a Zdeněk).

Od roku 1965 navštěvoval základní školu a gymnázium v Soběslavi. V roce 1978 byl přijat na Stavební fakultu ČVUT v Praze, kterou absolvoval v roce 1983. Od téhož roku začal pracovat jako projektant v Okresním stavebním podniku v Jind­řichově Hradci pod vedením architekta Františka Ficala.

V roce 1993 stál u zrodu jindřichohradecké projekční společnosti (JPS) a stal se jejím jednatelem.

Je ženatý, s manželkou Blankou má tři děti – Milana (1983, architekt působící v pražském ateliéru Len+K), Ondřeje (1985, student Stavební fakulty ČVUT – stavitelství a architektura) a dceru Blanku (1989, studentka Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně).

Špulák jako projektant v Jindřichově Hradci působí už od roku 1983, kdy nastoupil jako čerstvý absolvent do Okresního stavebního podniku a začal pracovat pod vedením tehdejšího městského architekta Františka Ficala. Podle Špulákových slov ho Fical v jeho tvorbě výrazně ovlivnil a probudil v něm odvahu pro realizaci atypických návrhů.

Špulákovým prvním samostatným projektem v letech 1991–1996 byla rekonstrukce a přístavba sídla elektrárenské společnosti v Pražské ulici, kde do bývalé strojovny městské elektrárny vestavěl monolitické konstrukce a navrhl přístavbu dvorního objektu.

O pět let později byla realizována výstavba bytových jednotek na sídlišti Hvězdárna. Komplex získal cenu poroty FOR ARCH 2001 a čestné uznání PRESTA Jižních Čech.

Z jeho návrhu vzešla také realizace jindřichohradecké sportovní haly nebo nedávná přestavba místního plaveckého bazénu. Ocenění Státního fondu rozvoje a bydlení a titul Bytový dům roku 2004 dostal Špulák za projekt domu s pečovatelskou službou v Růžové ulici.

Foto 2 – Sportovní hala v Jindřichově Hradci.

Foto 3 – Dvůr domu s pečovatelskou službou v Růžové ulici.

Stavby venkovského charakteru navrhl v Mnichu u Kardašovy Řečice, Na Řehořinkách (místní část Kardašovy Řečice) nebo v Otíně – Na Palásku. V Otíně se jedná o soubor rodinných domů – variaci na venkovskou architekturu. Obytný soubor „Na Palásku“ obdržel cenu za architekturu SLUNEČNICE 2006. Podobné dispoziční schéma jako v Otíně bylo uplatněno v obytném souboru Jižní svah na sídlišti Hvězdárna, kde jsou atypické atriové rodinné domy řešeny jako nízkoenergetické objekty. S touto realizací obsadil Špulák 1. místo ve firemní soutěži výrobce KM Beta.

Naopak za malou „prohru“ pokládá Milan Špulák vypuštění realizace komorního divadla při přestavbě Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Původní projekt vznikl v prosinci roku 2004. Bývalé sídlo jezuitů mělo projít rozsáhlou rekonstrukcí, při které se pro město i Národní muzeum fotografie měl vyřešit nedostatek výstavních a depozitárních prostor i zázemí pro odborná pracoviště. Zároveň zde mělo zastřešením rajského dvora vzniknout komorní divadlo pro 250 diváků, které bylo navrženo jako více­účelové (divadlo – kongresové centrum – kino).

Obr. 1 – Studie na rekontrukci jezuitské koleje pro účely Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Řez budovou.

Obr. 2 – Studie na rekontrukci jezuitské koleje pro účely Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Půdorys přízemí.

Zelená střecha s parkovou úpravou a velkoplošným prosklením by pak zachovala duch rajského dvora o úroveň výše. Takový nový prostor by byl ideální pro stálou divadelní scénu, která ve městě chybí. Tradice divadla, kterou ve městě jezuité významným způsobem rozvinuli, se tak po staletích mohla vrátit do svých původních prostor.

Ze současného projektu na rekonstrukci Národního muzea fotografie byla tato velkorysá myšlenka bohužel vypuštěna.

Obr. 3 – Studie na rekonstrukci jezuitské koleje pro účely Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Plán budovy s okolím. Namísto rajského dvora je  v úrovni prvního patra zelená, částečně prosklená střecha s parkovou úpravou,  která má původní dvůr simulovat.

Milan Špulák je se svým týmem autorem dalších větších i menších staveb, které můžeme „potkávat“ v Jindřichově Hradci a okolí.

Je dobře, že v Jindřichově Hradci působí architekt, který má cit pro historické dědictví města, ale současně prokazuje odvahu k originálním řešením.

Anketní rozhovor s Milanem Špulákem

Jak by měl vypadat Váš ideální den?

Úplně všední, ale bez telefonů a jednání.

Co Vám rozhodně nikdy nechybí v ledničce?

Poličky.

Kde byste chtěl strávit Vaši ideální dovolenou?

Někde se courat po světě a koukat, jaké to tam mají.

Čím jste vždy chtěl být?

Konstruktér letadel.

Oblíbená hračka v dětství?

Prak.

Oblíbený předmět na ZŠ, SŠ, VŠ?

Poslední páteční.

Co Vás rozesměje a co naopak naštve?

Rozesměje – jeptiška upozorňující mě bliknutím světel na silniční kontrolu.

Naštve – když mi někdo vezme prak.

Citát nebo životní krédo?

S úsměvem jde všechno líp.

Nejhorší zlozvyk?

Dodržování pravidel silničního provozu a zákonů.

V jakém historickém období byste chtěl žít a proč?

Asi teď – to bych neměnil.

(Znění otázek je převzato z fakultního časopisu The Sometimes)