15.03.2008

Západně od obce Střížovice se nachází tzv. Kočičí vrch (586 m n.m.), jinak se tam říká také Na hradech nebo prostě Hrad. O tomto místě se nám do dnešních časů zachovaly dvě pověsti. V té první, která byla zaznamenána do střížovické pamětní knihy (nyní uložena v jindřichohradeckém okresním archivu), se praví o tom, že se prý pod Hradem za pěkného, slunečného počasí vysušovaly zlaté peníze, u kterých ležel na stráži velký černý pes. Blížil-li se někdo k tomuto místu, zmizely peníze i pes. Druhou pověst týkající se domnělého hradu u Střížovic sepsal czerninský archivář František Tischer (originální, německy psaný text se nachází v zámeckém archivu v J. Hradci jako součást Tischerovy pozůstalosti) v sedmdesátých letech 19. století.

Podle tohoto poutavého vyprávění stával na skále, která je na vrchu dodnes, přepychově vybavený, zlatý zámek, v němž dlouho žil kočičí kníže se svým kočičím dvorem, který v kraji působil velké škody – kočky zahubily všechny ptáky a pstruhy, útočily i na okolní vesničky a dvorce, a proto odtud lidé spěšně utíkali. Při každé půlnoci pak kočičí kníže vstupoval na zámecké cimbuří a odtud hlasitě křepčil spolu s ostatními kočkami po celém okolí. Kromě kočičího řevu se ze zámku často ozývala hlučná hudba. Tím bílým kocourem nebyl nikdo jiný než mladý Vítek z Rožmberka, kterého zaklela mocná kouzelnice Armida, protože se s ní nechtěl na svém tažení do Svaté země oženit. Rožmberka nakonec vysvobodila pomocí tajemného zaklínadla jeho milá, mladá šlechtična Kateřina z Pernštejna. Z nezvladatelného kocoura se opět stal mladý Rožmberk a zámek se s velkým rachotem zřítil. Na jeho místě zůstaly hroudy třpytivého pozlátka, kterým se lid chtěl obohatit v domnění, že se jedná o pravé zlato. Začalo se tedy tomuto zlatu říkat kočičí a místu, kde stál zámek, posléze Kočičí vrch. Vítek a Kateřina šťastně oslavili svatbu a uhlíř, který Kateřině pomáhal při odstranění Armidiny zlé kletby, obdržel dvůr s rozsáhlými pozemky.