16.03.2008
Czerninové, jeden z nejstarších českých šlechtických rodů, jsou v historii poprvé doloženi k roku 1193. Tehdy se připomíná Černín jako nejvyšší komorník na knížecím dvoře, přičemž tuto funkci zastával až do roku 1212, kdy si znepřátelil krále Přemysla Otakara I., ztratil úřad i své statky, a dokonce musel odejít ze země. Původ rodu je navíc odvozován z prastarého českého panského rodu Drslaviců, který se připomíná již v roce 1160.
O původu Czerninů se dochovala i romantická pověst: ,,Drslavici, předkové nynějších Czerninů z Chudenic, jednou byli krutě pronásledováni, poněvadž si krále rozhněvali. Nepřátelé jejich znenadání přepadli jich sídlo a povraždili je všechny. Sotva ještě se podařilo chůvě, která pacholátko v dětenčí světnici opatrovala, že s ním utekla až do výstupku, a tu jej v komíně ukryvši, sama se také někde skryla. Pacholátko strachem nedýchalo a chůva jeho také se bála ze svého úkrytu vyjíti. Když vrahové byli za nějakou chvíli odešli, poddaní šli na zámek, a hlasitě oplakávajíc svých dobrých pánů, vyvolali tak chůvu. Našedše s ní pachole celé od sazí černé, zvolali radostně: »Aj chuděnec, a jak je černý! Bůh nám tebe zachovej, abys zůstal provždy zdráv a abys někdy byl pánem naším milostivým.« A přání to se splnilo, když se hněv králův utišil. Na památku pak této události nazýval se mladý pán Černínem a sídlu jeho říkali Chudenice."
Rod, jehož dějiny se pro nedostatek archivních pramenů dají spolehlivě sledovat až od 14. století, se v průběhu věků neustále rozrůstal. V 16. století se rozdělil do několika základních linií – radnické, tasnovické, chudenické a nedrahovické. Zatímco první tři rodové větve zmizely, příslušníci nedrahovické linie žijí dodnes a v dějinách Českého království, resp. celé podunajské monarchie, sehráli nejdůležitější roli. V roce 1627 byli povýšeni do říšského a českého hraběcího stavu a od té doby mají všichni členové rodu nárok na titul hrabě nebo hraběnka. Velký vzestup pak pro Czerniny znamenalo získání jindřichohradeckého panství z rozsáhlého slavatovského dědictví v roce 1693. Díky tomu bylo následovně hlavě rodu dovoleno od roku 1716 užívat titulu ,,vladař domu hradeckého a chudenického" (něm. ,,Regierer des Hauses Neuhaus und Chudenitz“).
Z nedrahovické linie se v druhé polovině 18. století z období vlády císaře Ferdinanda II. vyčlenila vinořská linie. Jejím zakladatelem se stal hrabě Wolfgang (1766–1813), syn z druhého manželství hraběte Prokopa Vojtěcha. Později se ještě původní nedrahovická linie rozdělila na větve hradeckou, vrchlabskou nebo též morzinskou a na štýrskohradeckou. Nejbohatší hradecká větev vymřela hrabětem Františkem dne 9. dubna 1932. Hrabě František, který se nikdy neoženil, však dne 22. prosince 1927 adoptoval svého prasynovce hraběte Eugena Alfonse z vrchlabské větve rodu, čímž bylo z právního hlediska zajištěno pokračování hradecké větve. Vrchlabská větev hrabat Czerninů z Chudenic začala hrabětem Heřmanem (1819–1892), který se v Praze roku 1853 oženil s Aloisií hraběnkou von Morzin. Jeho potomci, kteří přijali ke svému příjmení přídomek von Chudenitz und Morzin, vlastnili panství Vrchlabí (Hohenelbe), Maršov (Marschendorf) a Kysibl (Giesshübel). Štýrskohradeckou větev založil hrabě Humbert (1827–1910), bratr hraběte Heřmana z morzinské neboli vrchlabské větve rodu, oba synové hraběte Eugena Karla (1796–1868).
Vinořská linie se v nové době rozdělila na větev potomků hraběte Děpolda či Theobalda (1836–1893) tzv. dymokurskou a na větev potomků hraběte Josefa (1842–1923). Zatímco dymokurská větev žije dodnes v Čechách, následovníky hraběte Josefa v současnosti najdeme především v západoevropských zemích.
I dnes však stále můžeme hovořit o tom, že rod hrabat Czerninů z Chudenic se dělí na dvě základní line, tzn. nedrahovickou a vinořskou, jejichž příslušníky nacházíme především v Rakousku a Německu, ale také v Čechách, USA, Kanadě, Anglii, Skotsku, Austrálii, Španělsku, Itálii, Portugalsku a Francii.
Hrabě Eugen Alfons (1892–1955) z morzinské větve, dědic majetku hradecké větve rodu, byl po druhé světové válce obviněn z kolaborace s nacistickým režimem. Veškerý majetek v Čechách mu byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován (1945), ačkoliv mu soud žádnou kolaboraci neprokázal. Ostatně ani nemohl, protože všechna obvinění z kolaborace byla smyšlená. Současný ,,vladař domu hradeckého a chudenického" hrabě Karl Eugen žije v Dolním Rakousku a následovníkem ve vladařství je jeho syn Wenzel.
Přehled hrabat Czerninů z Chudenic na Jindřichově Hradci
I. Heřman Jakub (1659–1710), nejvyšší purkrabí království Českého
II. František Josef (1697–1733), nejvyšší dědičný číšník království Českého, nejvyšší dvorský sudí, c.k. tajný rada
III. Prokop Vojtěch (1726–1777), c.k. komoří a tajný rada
IV. Jan Rudolf (1757–1845), c.k. nejvyšší komoří a tajný rada, prezident c.k. Akademie výtvarných umění ve Vídni
V. Eugen Karel (1796–1868), c.k. komoří a tajný rada, dědičný člen panské sněmovny
VI. Jaromír (1818–1908), c. a k. komoří a tajný rada
VII. Eugen Jaromír (1851–1925), c. a k. komoří a tajný rada, prezident kuratoria Moderní galerie v Praze
VIII. František (1857–1932), JUDr., c. a k. dvorní rada, c. a k. okresní hejtman ve Znojmě
IX. Eugen Alfons (1892–1955), c. a k. komoří
X. Rudolf (1924–)
XI. Karl Eugen ( 1956–)
Prameny a literatura
Genealogisches Handbuch des Adels. Genealogisches Handbuch der gräflichen Häuser. Gräfliche Häuser, Band XII. Limburg an der Lahn 1988.
MAŠEK, Petr: Modrá krev. Praha 1992.
SEDLÁČEK, August: Historické pověsti lidu českého. Praha 1972.
SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, sv. IX. (Domažlicko a Klatovsko). Praha 1893.
Státní archiv v Třeboni. Průvodce po archivních fondech, sv. 4. Praha 1959.
Státní oblastní archiv J. Hradec, Rodinný archiv Czernin, František Fabian: Czerninská matrika
|
