NAKLADATELSTVÍ  
   
 

Aktualizace: 24.05.2008

Creative Commons License

počítadlo


Ohlasy na publikaci

Československá hymna v angličtině v aranžmá Kurta Adlera

Hrob Adlerových prarodičů v Jindřichově Hradci

Adlerova publikace poprvé v české knihovně

Dvě Adlerovy nahrávky Turandot z let 1965 a 1966

 


Adler hovoří o motivaci
k uměleckému projevu

Mnozí instrumentalisté a zpěváci staví sami sebe do popředí. Přestože to mohou být silné osobnosti a mistři svého žánru, ještě bych je nenazval skutečnými umělci. Skutečný umělec totiž musí být pokorný. Samolibost byla jádrem mnoha virtuózních kariér, ale byl to také konec ryzího uměleckého růstu. Psychologicky vzato, doprovázející a trenér se musí pokusit nalézt a porozumět, kde tkví kořeny sólistova umění. Tyto kořeny jsou rozmanité podobně jako osobnosti umělců. Víra - náboženská, metafyzická nebo materialistická - je jednou z nejsilnějších kořenů; víra v sebe samého je její součástí. Někteří velcí umělci - například Richard Wagner - byli extrémně sebestřední, ale kompenzovali tuto chybu tím, že kázali altruismus ve svých dílech. To nás přivádí k dalšímu zdroji umění: kompenzaci za nedostatky ve svém obrazu - odčinění za skutečné nebo domnělé hříchy a chyby. Třetí, velmi důležitý kořen je vzpoura proti rodině, výchově nebo nepřízni osudu. Mezi těmi, kdo se bouřili, nalezneme naše největší umělce, kteří se stali tím, čím jsou, zdoláním zdánlivě nepřekonatelného protivenství. Uspokojení není dobrý podnět k umění.

Adler, K.: The art of accompanying and coaching. Minneapolis, University of Minnesota Press 1965, s. 182.

(Překlad: Václav Urban)


Adler hodnotí umění doby,
v které prožil svůj život

V našem světě rychle se měnících hodnot (vítaných změn, které přináší technický a vědecký pokrok) podléhají změnám také duchovní, morální a umělecké hodnoty, ovšem daleko pomaleji, a ne vždy k lepšímu. Je smutným, ale pravdivým konstatováním, že naše doba není věkem skutečného kulturního a tvořivého uměleckého rozvoje. Ovšem rychle rostoucí kultura v době jaderné energie a meziplanetárního cestování je neodmyslitelná. Kultura a umění je nepochybně projevem doby, nikoliv jejím počátkem, a to bez ohledu na skutečnost, že se občas objeví nějaký osamocený génius, který se postaví panujícím konvencím, zpřetrhá okovy konformity a vytvoří nový umělecký věk. K takovým géniům patřili např. Michelangelo, Beethoven nebo Musorgskij. Ačkoli jejich časný umělecký vývoj je zakotvený v éře, v které se narodili, později se vydali sami po dosud nezmapované cestě. Milováni a obdivováni svými pokrokovými současníky se tito géniové až do pozdního věku se svými uměleckými výkony idoly lidstva nestali. Bohužel takováto genialita se v oblasti hudby ve dvacátém století neobjevila. Tvořivé hudební nadání našeho kosmického věku má být teprve objeveno, pokud se vůbec zrodilo.

Naše doba disponuje natolik zdokonalenou technikou, že stvořila čistě technicistní umělce. Naši přední tvořiví umělci ovládají techniku do té míry, že jsou schopni bez sebemenších problémů přeskakovat z jednoho stylu do druhého. Výmluvným příkladem jsou Stravinskij a Picasso, kteří se vraceli přes mnoho stylů zpátky, jak se jim zlíbilo. S úžasnou technikou podpořenou jistým nedostatkem přesvědčení, pokud jde o to, zda mít či nemít nějaký svůj vlastní styl, se zmíněné chameleonství [proteans] zabydlelo v našem uměleckém světě. Srovnejte neústupnou duchovní osamělost Beethovenových posledních kvartet, dodnes ne zcela pochopených, s moderním komercialismem Picassovy podbízivé krásy. Těžko říct, co přinese budoucnost. Rád bych si dovolil vyjádřit názor, že nový horizont nám může otevřít pokorný zájem o vnitřní či duchovní hodnoty. Naše technologické pokroky by nám měly poskytnout více času; budeme totiž potřebovat kulturu, abychom si to všechno mohli dovolit.

Adler, K.: The art of accompanying and coaching. Minneapolis, University of Minnesota Press 1965, s. 3.

(Překlad: Václav Urban)


Adler naznačuje, co je jeho uměleckým krédem


... faktem zůstává to, že [Hermann] Hesse stejně jako [Thomas] Mann vidí budoucnost hudby v obohacení duchovních a morálních hodnot. Taková perspektiva je reprezentována dirigentem Bruno Walterem, který se ve svém stáří omezil na dirigování vysoce spirituálně a eticky hodnotných děl, zdůrazňoval tyto rysy při vedení orchestru, vštěpoval je svému publiku a čerpal z nich životní energii. Tato téměř náboženská, ačkoli nesektářská služba připomíná jeden z rituálů životodárné moci grálu ve Wagnerově Parsifalovi.
Jak to vše souvisí s knihou o doprovázení a koučování? Nijak, a přesto zároveň velmi mnoho. Myslím si, že čtenář má právo znát autorovo umělecké krédo.

Adler, K.: The art of accompanying and coaching. Minneapolis, University of Minnesota Press 1965, s. 4.

(Překlad: Václav Urban)


Kurt Adler: Complacency is not a good stimulus to artistry


Many instrumentalists and singers insist on putting themselves into the foreground. Yet though they may be strong personalities or have complete mastery of their medium, still I would not call them real artists. A real artist must be humble. Vanity has been the core of many virtuoso careers but it also has been the end of genuine artistic growth. Psychologically, an accompanist and coach must try to search for and understand where the roots of his soloist's artistry lie. These roots are as varied as the individual artists. Faith – religious, metaphysical, or materialistic – is one of the strongest roots; faith in oneself is part of it. Some great artists – Richard Wagner, for instance – were extremely self-centered, compensating for this fault by preaching altruism in their works. This brings us to another root of artistry: compensation for shortcomings in one's makeup – atonement for real or imagined sins and errors. A third very important root is rebellion against family, upbringing, or an adverse fate. Among those who rebel are some of our greatest artists, who have become what they are by surmounting seemingly overwhelming odds. Complacency is not a good stimulus to artistry.

Adler, K.: The art of accompanying and coaching. Minneapolis, University of Minnesota Press 1965, p. 182.

 


Kurt Adler (1907-1977)

Václav Urban


Pianista, dirigent, sbormistr a hudební pedagog světového významu


Volně dostupná publikace ke stažení:

Urban, Václav: Kurt Adler (1907 Neuhaus – 1977 New York). 1. vyd., Václav Urban – Neuhaus, Kostelní Radouň 2007, 140 s., ISBN 978-80-87107-00-3.

PDF 29 MB – elektronická kniha (e-book)   PDF 2 MB – obal (jacket) CD-ROM   PDF 0,16 MB – potisk (label) CD-ROM
   
   

Interaktivní barevná monografie ve formátu PDF.
Publikace obsahuje 140 stran textu, 96 obrázků, interaktivní obsah, rejstřík, záložky, 428 webových a 753 dokumentových hypervazeb pro snadné procházení dokumentem a internetovými zdroji. Poslední kapitola je provázána s databází Metropolitní opery.

Kurt Adler se narodil 1. března 1907 v Jindřichově Hradci v dvojjazyčné židovské rodině. Studoval ve Vídni, působil na hlavních operních scénách v Berlíně, Praze, Vídni a Kyjevě. Ve svých 28 letech založil Stalingradskou filharmonii. V roce 1938 emigroval do Spojených států, kde byl v letech 1943-1973 sbormistrem a stálým dirigentem newyorské Metropolitní opery. Zemřel na periferii New Yorku 21. září 1977.
Tato publikace se pokouší shromáždit veškerá dostupná fakta o jeho životě a díle. Adler je osobnost zajímavá, výjimečná a zaslouží si naši pozornost. V roce 2007 je tomu 100 let od jeho narození a 30 let od jeho úmrtí.

Jak by se dala blíže charakterizovat osobnost Kurta Adlera na základě shromážděných faktů? Významný hudebník, vyškolený v duchu proslulých vídeňských tradic, který osobně znal nejlepší hudební pedagogy a umělce své doby. Stal se jedním z pilířů největší světové operní scény a respektovanou hudební autoritou. Byl pracovitý, klidný a nepotrpěl si na okázalost. Jeho výkony měly trvale vysokou úroveň. Byl spíše pedagogem, který doprovází a kultivuje své okolí, než virtuosem, který jezdí ohromovat publikum po celém světě, protože jedno místo je mu malé. Adlerovi jedno místo stačilo, třicet let (1943-1973) působil jako velice vytížený dirigent a sbormistr Metropolitní opery v New Yorku a o nějaké vyšší mety neusiloval. Jeho publikační činnost svědčí o jeho pracovitosti. Vybral, zaranžoval pro klavírní doprovod a publikoval 2789 stran partitur světových hudebních děl. Je autorem významných hudebně-pedagogických publikací The art of accompanying and coachingPhonetics and diction in singing: Italian, French, Spanish, German. Adler byl schopen s většinou umělců hovořit v jejich mateřštině. Jeho rodnými jazyky byla němčina a čeština, dále hovořil anglicky a francouzsky, italsky a rusky (na Ukrajině a v Rusku strávil pět let). Otevřeně se hlásil ke své původní vlasti a během druhé světové války ve Spojených státech propagoval a podporoval československou kulturu a český protinacistický odboj. Jeho uměleckým krédem bylo přesvědčení, že hudba má obohacovat duchovní a morální hodnoty člověka.

 


Ohlasy na publikaci


... Práce je velmi důkladná a materiálově fundovaná...

Prof. PhDr. MgA. Milan SLAVICKÝ

...140 stran internetové publikace s 96 obrázky je výsledkem vynaložení velikého badatelského úsilí ze strany autora a také finančních prostředků, jež bylo Muzeum Jindřichohradecka ochotno investovat do souboru dokumentů z newyorského antikvariátu. Dalším hledáním po matrikách, archivech, novinách a literatuře se autorovi podařilo zrekonstruovat život, o němž se nevědělo téměř nic.

...

Internetová publikace Václava Urbana tak otvírá pohled do celého kulturního společenství, jež se v meziválečné době pohybovalo německy mluvící Evropou, aby se posléze sešlo v relativním bezpečí amerických institucí. Je inspirativní nejen svým explicitním obsahem, ale i způsobem práce a dalšími výhledy, které otevírá.

PhDr. Jitka Ludvová, Institut umění - Divadelní ústav, Praha

Zde je celá recenze publikovaná v DIVADELNÍ REVUE č. 3/2007

... Musela to být obrovská práce, ale dýchá z toho velké, až dojemné zaujetí věcí, čemuž odpovídá skvostný výsledek. Bude nám ctí mít toto CD v dokumentačním centru Státní opery!

PhDr. Tomáš Vrbka, Státní opera Praha

Obdivovala jsem kvalitu Vašeho elektronického vydání textu o Adlerovi...
Karla Hartl, Founder and Chair The Kapralova Society, Toronto, Canada

 


Československá hymna v angličtině v aranžmá Kurta Adlera


Stáhnout v souboru PDF (2,4 MB)

V roce 1943 Kurt Adler vydal sborník 65 písní a chorálů s názvem Songs of many wars, from the sixteenth to the twentieth century. (New York , Howell, Soskin 1943, 221s.)

Kniha obsahuje sedm českých skladeb včetně československé hymny (anglicky i česky) v Adlerově aranžmá a s mírně pozměněným veršem – „Kde domov můj, kde vlasti má?“ Další písně: Kdož sú boží bojovníci, Smetanova válečná píseň z r. 1848, „Anti-Hitler song“ obránců českého pohraničí z r. 1938, Hej, pane Hácha (Ježek a V+W), Proti větru (Ježek a V+W), V Song (Ježek a V+W). V knize (z r. 1943) mluví Adler s velkým respektem o Voskovcovi a Werichovi, Osvobozeném divadle a českém protinacistickém odboji („Czech guerilla“). České zastoupení v knize je opravdu významné a je možné, že tato kniha je vůbec první knižní zmínkou o českém protinacistickém odboji (1943). Adler chce touto knihou, jak říká v předmluvě, přesvědčit Američany, že jejich spojenci skutečně touží po svobodě a nezávislosti.

Text české hymny do angličtiny v roce 1943 přebásnil tehdy devětadvacetiletý Jay Williams (1914-1978), pozdější plodný autor historických románů a příběhů science fiction pro děti.

 

Pro zajímavost uvádím i oficiální německou verzi české hymny z let 1918–1938. Pozměněný verš "Kde domov můj? Kde vlasti má?" u Adlera má pravděpodobně původ ve znalosti této německé verze. Informace o autorech překladu pocházejí od Jaroslava Pavelky z Jevíčka. Z jiného zdroje se mi tuto informaci nepodařilo ověřit.

Wo ist mein Heim,

mein Vaterland?

Wo durch Wiesen Bäche brausen,

Wo auf Felsen Wälder sausen,

Wo ein Eden uns entzückt,

Wenn der Lenz die Fluren schmückt:

Dieses Land, so schön vor allen,

Böhmen ist mein Heimatland.

Böhmen ist mein Heimatland.

(W. K. Ernst)

• • •

Ober Tatra blitz es,

Dröhnt des Donners Krachen

Doch der Stürme Wehen

wird gar bald vergehen

Brüder, wir erwachen!

(Otto Willner)

 


Hrob Adlerových prarodičů v Jindřichově Hradci


Obr.: Náhrobek Jakoba Adlera (1831-1901), dědy Kurta Adlera.

Přepis: Hier ruhs Herr Jakob Adler, fabrikant aus Neuhaus, gest. am 14. Feber 1901 im 70. lebensjahre, tief betrauert von Gattin und Kindern. Překlad: Zde odpočívá Jakob Adler, továrník z Jindřichova Hradce, zemřel 14. února 1901 v 70 letech hluboce zarmoucené manželce a dětem.

Zajímavé je, že Kurt Adler zemřel také přesně v 70 letech. Geny se zřejmě prosadily.

Obr.: Spodní část náhrobku Jakoba Adlera (1831-1901), dědy Kurta Adlera.

Obr.: Podstavec náhrobku Jakoba Adlera (1831-1901), dědy Kurta Adlera.

Přepis: Nicht der Leichenstein, Sein Leben soll ein Denkmal sein. Friede seiner Asche! Překlad: Nikoliv náhrobní kámen, ale jeho život má být pomníkem. Pokoj jeho ostatkům.

Tato slova si musel malý Kurt Adler číst mnohokrát, stejně jako ta na podstavci babiččina náhrobku. Taková slova na tak emotivním místě se lehce zarývají do dětské duše.


Obr.: Náhrobky Eveline Adlerové (1838-1913) a Jakoba Adlera (1831-1901) , babičky a dědy Kurta Adlera.

Obr.: Náhrobky Eveline Adlerové (1838-1913) a Jakoba Adlera (1831-1901) , babičky a dědy Kurta Adlera.


Obr.: Náhrobek Eveline Adlerové (1838-1913), babičky Kurta Adlera.

Přepis: Frau Eveline Adler. Fabrikantenswitwe starb am 24. Jänner 1913 im 75. dem Wohle ihrer Kinder gewidmeten Lebensjahre. Překlad: Paní Eveline Adlerová. Vdova po továrníkovi zemřela 24. ledna 1913 v 75 letech věnovaných blahu svých dětí.

Obr.: Podstavec náhrobku Eveline Adlerové (1838-1913), babičky Kurta Adlera.

Přepis: Wer im Gedächtnis seiner Lieben lebt, Der ist nicht tod der lebt nur fern. Tod ist nur Jene, der vergessen wird. Friede ihrer Asche! Překlad: Kdo žije ve vzpomínkách jeho milovaných, není mrtev, žije jen vzdáleně. Mrtev je jen ten, kdo bude zapomenut. Pokoj jejím ostatkům.

Tato slova si musel malý Kurt Adler číst mnohokrát. Babička mu zemřela, když mu bylo šest let, a minimálně do svých 11 let žil v J. Hradci. Nepochybně i později rodina navštěvovala hroby svých rodičů a prarodičů. Adler dal své dceři jméno po babičce – Evelyn – a tento text k tomu jistě přispěl. Přestože je Kurt Adler 30 let po smrti, jeho dcera Evelyn musí být relativně mladá žena. Její narození se dá vymezit léty 1958–1973. Jeho syn Pierre-Philipp bude ještě mladší.

 


Adlerova publikace poprvé v české knihovně


Nové americké vydání Adlerovy pětidílné Operní antologie z roku 2002 pořídila do svého fondu Městská knihovna v Havířově. Adlerovy práce vydalo americké hudební vydavatelství z Wisconsinu HAL LEONARD (7777 W Bluemound Rd; Milwaukee, WI 53213; USA, www.halleonard.com). Tato společnost vydala i další Adlerovy publikace, ale rok vydání na svých stránkách neuvádí. (FAMOUS OPERATIC CHORUSES PIANO, 104 s., $7.95; PRIMA DONNA'S ALBUM, 300 s., $19.95)

Informace o Operní antologii z katalogizačního zápisu havířovské knihovny:

ADLER, Kurt. Operatic Anthology [hudebnina] ; 1. díl, Soprano : Celebrated Arias Selected from Operas by Old and Modern Composers in five volumes / sestavil Kurt Adler. -- Milwaukee : Hal Leonard, 2002. -- 1 notová kniha (332 s. ) ; 28 cm --  ISBN 0-7935-2582-9 : 695.00 Kč
hudebniny - árie - operní - opera - světová - soprán - antologie - angličtina
418584

ADLER, Kurt. Operatic Anthology [hudebnina] ; 2. díl, Mezzo-Soprano and Alto : Celebrated Arias Selected from Operas by Old and Modern Composers in five volumes / sestavil Kurt Adler. -- Milwaukee : Hal Leonard, 2002. -- 1 notová kniha (277 s. ) ; 28 cm -- ISBN 0-7935-2587-X : 782.00 Kč
hudebniny - árie - operní - opera - světová - mezosoprán - alt - antologie - angličtina
418585

ADLER, Kurt. Operatic Anthology [hudebnina] ; 3. díl, Tenor : Celebrated Arias Selected from Operas by Old and Modern Composers in five volumes / sestavil Kurt Adler. -- Milwaukee : Hal Leonard, 2002. -- 1 notová kniha (245 s. ) ; 28 cm -- 869.00 Kč
hudebniny - árie - operní - opera - světová - tenor - antologie - angličtina
418586

ADLER, Kurt. Operatic Anthology [hudebnina] ; 4. díl, Baritone : Celebrated Arias Selected from Operas by Old and Modern Composers in five volumes / sestavil Kurt Adler. -- Milwaukee : Hal Leonard, 2002. -- 1 notová kniha (278 s. ) ; 28 cm. -- Zpěv, árie pro baryton. -- 869.00 Kč
hudebniny - árie - operní - opera - světová - baryton - antologie - angličtina
418587

ADLER, Kurt. Operatic Anthology [hudebnina] ; 5. díl, Bass : Celebrated Arias Selected from Operas by Old and Modern Composers in five volumes / sestavil Kurt Adler. -- Milwaukee : Hal Leonard, 2002. -- 1 notová kniha (267 s. ) ; 28 cm -- ISBN 0-7935-4707-5 : 869.00 Kč
hudebniny - árie - operní - opera - světová - bas - antologie - angličtina
418588

 


Adlerovy nahrávky z Metropolitní opery


Anita Välkki: "In questa reggia" from Puccini's Turandot 1

Anita Välkki sings "In questa reggia" & the Riddle Scene with Flaviano Labò from Puccini's Turandot at the Met in 1966. Teresa Stratas as Liù. Kurt Adler conducts the Met Orchestra. (Met Wire recording) Metropolitan Opera House, 12/22/1966; Metropolitní představení číslo – CID:210300


Anita Välkki & Flaviano Labò: Turandot "Riddle Scene" 2

Anita Välkki & Flaviano Labò sing the Riddle Scene from Puccini's Turandot at the Met in 1966. Teresa Stratas as Liù. Kurt Adler conducts the Met Orchestra. (Met Wire recording)


Grace Bumbry - Nel giardin del bello LIVE!

MET, 14th February 1970 Grace Bumbry as Eboli in Verdi's opera "Don Carlo" Choir and Orchestra of the Metropolitan Opera House Conductor: Kurt Adler


L.Price & F.Corelli sing Tosca - Senti.. l'ora è vicina 1962

Puccini: Tosca = Senti... l'ora è vicina. Metropolitan Opera April 7 1962. Kurt Adler conductor.


L.Price - C.MacNeil-F.Corelli - Tosca - Ed or fra noi 1962

Puccini: Tosca - Ed or fra noi...! Metropolitan Opera April 7 1962. Kurt Adler conductor.


Franco Corelli: Tosca! (LIVE)

Live recording: Metropolitan Opera House, New York, 7 April 1962 Kurt Adler, conductor


George London- Prince Igor's aria

George London (1920-1985) Prince Igor's aria ("Ni sna, ni otdykha izmuchennoi dushe") (Borodin) London's rich, virile bass-baritone and dramatic, expressive singing seem tailor-made for Borodin's hero. The singer made this recording for Columbia shortly after joining the Met in 1951, and his assertive, sweeping manner finds an ideal partner in conductor Kurt Adler. The quiet introduction from both orchestra and singer is appropriately dark and gloomy. When London finally unleashes the full voice on the phrase "i brannoi slavy pir veselyi", the impact is quite thrilling- unmatched by any other singer I've heard in this. Although as a child London never learned Russian from his immigrant parents, his diction here is also very good (as it was when he recorded Boris Godunov in Moscow nearly 10 years later). Indeed, this is my preferred version of the aria, beating out everything I've encountered from Slavic singers, and makes me wish he had recorded the complete opera.